Paul Torgal: záznam č. 3 - Konec

Přišel odnikud. Mimozemský kraken, větší než Cyclops. Prorazil díru skrz zesílený plášť jako by nic. Sotva jsem stihl popadnout svůj dýchací přístroj. Říkal jsem jí to. Říkal jsem, že přijdou další.

Trhlinou obytného modulu mě to vyhodilo ven. Pak se na mě ta potvora otočila a bez váhání vrhla. Už, už byla její chapadla u mě, když se z ničeho nic objevila Maida. V jedné ruce kluzák, v druhé kus zubatého kovového šrotu. Vrhla se na něj s myšlenkou vykuchat tu nestvůru nebo při tom zemřít. Naposledy co jsem ji viděl, tak se snažila té nestvůře podřezat krk a ta se jí naoplátku snaží ze všech sil setřást, aby i s ní nakonec zamířila do temnot. Jsem si jist, že se její přání splní, tak či tak.

Pak jsem uviděl hluboko pod sebou světlo. Doufám, že alespoň Bart měl volnou cestu. Tak jsem ho následoval. Teď mě zajímá je to, zda vůbec něco uvidím. Dochází mi kyslík. Základna je zničená. Nevidím oblohu. A něco určitě zná chuť mé krve.